VŠE O BARBAROJ

Pohádkový konec nebyl Barbarovi dopřán, navzdory bojovnému duchu, který během takřka devíti měsíců rehabilitace a spousty komplikací tento kůň prokazoval. Na konci to byl akutní zánět škáry, nikoli katastrofické zlomeniny zadní nohy, kompletně zahojené, který jej porazil. Laminitis, život ohrožující zánět kopytní škáry, je achillova pata všech koní, asi tak jako je onemocnění srdce u lidí.

Chirurg Dean Richardson řekl, že Barbarovi prostě došly zdravé nohy, na kterých by mohl stát. Barbaro zanechal několik odkazů. Barbaro Foundation, založena na jeho památku, je jedna z nich, a znalosti, získané během intenzivní péče dosud neviděné, jsou další. V kterýkoli jiný den by roztříštěné kosti, které zhatily Barbarovy šance v Preakness Stakes, zhatily život kteréhokoli jiného koně a to během několika minut.

Čtyřletý Barbaro, bohužel, zakopl na poslední překážce svého života, ale není pochyb, že z jeho případu vzešlo mnoho poučení. Tento kůň si zaslouží každé slovo obdivu, a byly jich v hodinách následujících po jeho smrti miliony. S důstojností akceptoval devět měsíců lékařské péče, a jak se vyjádřil jeho chirurg, MVDr. Richardson, z velké části tohoto období byl Barbaro spokojený.

Smrt tohoto skutečného dostihového šampióna by však měla vyvolat širší otázky. Možná to budou ony, které se stanou Barbarovým největším dědictvím. Jsou to otázky, kterými by se mělo zabývat dostihové odvětví.

Lidé nechodí na dostihy proto, aby prolévali slzy při pohledu na šampióna končícího s roztříštěnými kostmi, tak jako se to stalo loni v květnu. Procento zranění mezi dostihovými plnokrevníky je nepřijatelně vysoké - dokonce i samotní lidé v tomto odvětví to přiznávají. Otázka tedy zní - co se s tím dělá?

Množství katastrofických zranění mezi plnokrevníky na dostihové trávě se musí drasticky snížit. Barbarovo zranění byla zlomenina způsobená kroutivou silou, točivým momentem - kůň pravděpodobně zle došlápl a na noze se protočil. Podklad nohu podržel, což způsobilo roztříštění kůstek.

Zdá se, že není pochyb, že k tomuto zranění by vůbec nebylo došlo na umělém dostihovém povrchu. V Kalifornii ke konci roku 2008 by všechny dráhy měly mít umělý povrch. Např. Hollywood Part, první kalifornská dráha, která měla tento umělý povrch instalovaný, už těží z dobra, které s sebou přinesl - zmenšil se počet zranění, a zvrátil se dokonce i dlouhodobý trend v úmrtnosti koní.

Další dráhy po celých Spojených státech zaznamenávají podobný vývoj. Umělé povrchy jsou popisovány jako soudržné a vůči koním pohostinné. Ale obavy tohoto odvětví zde nekončí.

Jsou tu další dvě znepokojující témata. Kariéry dostihových koní se zkracují. Lze z toho vinit dostihové dráhy? A nebo je to proto, jak někteří podotýkají, že se chov anglických plnokrevníků už dlouho nesoustřeďuje na jejich odolnost?

Vůdčí osobnosti tohoto odvětví už přiznaly, že kvalita a konstituce anglického plnokrevníka se ve Spojených státech v posledních dekádách změnila. Statistiky odhalují, že v 50. letech bylo do chovu zařazeno 20% plnokrevných klisen. V USA se v současné době toto číslo blíží 60%. Někteří chovatelé dnes věří, že chovatelská rozhodnutí jdou na úkor odolnosti koní. "Dnes jde spíše o soutěž krásy," vyjádřil se jeden z nich. Chovatelé podle jeho názoru produkují méně tvrdé a zdravé koně. Ostatní chovatelé však argumentují, že jednoduše dodávají, co si kupující přejí.

Ať už jsou důvody jakékoli, kterákoli ztráta na základě zranění není odrazující pouze pro majitele dostihových koní, ale je škodlivá i pro samotné odvětví.

Co se tedy stane Barbarovým odkazem?

To se dozvíme pouze s časem.

Text: Neil Clarkson

*********************

Pozn. autorky článku - malá rekapitulace (zdroj http://special.equisearch.com/blog/horsehealth/ )

Překážkou v postupu, co jinak vypadalo jako nevšední zotavování z mnohonásobné fraktury se na začátku ledna stala Barbarova levá zadní noha. Po první operaci, kdy byly Barbarovy zlomené kosti sešroubovány, přílišná zátěž druhé nohy a minimální pohyb vedly k akutnímu zánětu škáry levého zadního kopyta, a k odnětí 80% kopytního pouzdra (červenec 2006). Ačkoli na vnější straně kopytní pouzdro narostlo do své takřka původní délky, vnitřní stěna rostla o poznání pomaleji (v lednu 2007 pouhých 10%).

V průběhu ledna dali veterináři Barbarovi sádrový obvaz, aby podpořili správnou polohu kopytní kosti. Viditelné nepohodlí koně a reinspekce kopyta vedly Richardsona k tomu, aby odňali další část nově separované stěny na vnitřní straně levého zadního kopyta (9. ledna večer), a opět přeťali šlachu hlubokého ohýbače prstu, čímž chtěli snížit jeho tah na kopytní kost. Šlachu přeťali už podruhé, protože od prvního zákroku se zahojila a její tah na kopytní kost vzrostl a způsoboval její rotaci. Rovněž zasádrovali dolní část pravé zadní nohy, aby dodali další potřebnou podporu.

Během tohoto období, kdy kůň trpěl více než obvykle, začal Barbaro více zatěžovat pravé zadní kopyto, čímž si pod sádrou způsobil otlak, z něhož se později vyvinul subsolární absces. Veterinární tým, aby dostal absces pod kontrolu, zavedli v sobotu do pravé nohy externí fixační pomůcku, která odnímá váhu z kopyta pomocí dvou ocelových hřebů, zavedených napříč dříve roztříštěnou i když dnes již zhojenou holenní kostí pravé zadní nohy. Tyto šrouby jsou spojeny s externími podpůrnými destičkami, které jsou napojeny na chodidlovou podložkou z lehké slitiny. Váhu koně tedy nesou šrouby, a kost. Na místě však byly obavy, zda hřebíky nezpůsobí další frakturu zhojené kosti - protože váhu nesla díky hřebíkům noha, zatímco kopyto bylo úplně odlehčeno -, nebo zda tím, že se zadním nohám odlehčí, přesune kůň váhu dopředu a nedojde ke schvácení předních kopyt. K čemuž nakonec krátce nato skutečně došlo.

27. ledna podstoupil Barbaro operaci na pravém zadním kopytě, kde došlo k hlubokému subsolárnímu abscesu poté, kdy si z důvodu bolesti ulehčoval levou zadní nohu. Poškozená tkáň zasáhla chodidlo a vnější patku pravého kopyta.

Barbaro po této operaci poprvé v noci neležel a evidentně trpěl bolestmi. Toto, nízkáé šance a nejistota, že jsou schopni držet Barbarovy bolesti pod kontrolou, vedli tým pečující o koně, k rozhodnutí Barbara uspat.

Mnoho diskuzí se věnovalo postupu v léčbě a léčbě tohoto případu. Na některých se dočtete, že imobilizace koně, jeho neustálé stání případně pobyt v závěsu, vedly ke snížení průtoku krve chodidlem a kopytem, a tudíž se značně zvýšila pravděpodobnost zánětu škáry, odloučení stěny atd. atd. Léčba probíhala jak probíhala a skončila jak skončila. Barbarovo dědictví, jak píše autor výše uvedeného textu, však může tkvít v poučení, které si z jeho případu vezmeme.